Dva muži na břehu moře, možná bratři, pozorují hladinu. Nostalgie a klid středního věku. Uniformita oblečení naznačuje usedlost a píli, pocit marnosti vůči nekonečnosti oceánu.
Možná po letech společně objevili znovu krásu dálek.
V místnosti, která je studená a bez jakýchkoli osobních věcí, či lidských maličkostí,stojí postava opuštěná sama sebou. Mimoděk vstoupila do struktury a schématu tohoto místa a stala se součástí interiéru, moderního „mimosvěta“ – skoro virtuálního prostoru .
Nabídka dávno zapomenutého jablka se opakuje – místo jablka sklenka nápoje nabízená současnou Evou, Evou představující schéma reklamní postavy, působivé, vypreparované figuríny, současného symbolu úspěšného komerčního života,…ženy- krásky bujná vnady a rudé rty…jenom had tu chybí…..
Zapnutá televize vysílá své modré fluidum po celém interiéru.
Neosobní prostředí rozlehlých prostor polidšťuje zátiší s jablky a předměty položené na desce televizoru.
Muž v pozadí snad čeká, že někdo vstoupí osvětleným vchodem, ale my víme, že se tak nestane.
Kolik otázek a tajemství se skrývá za siluetou mladíka v okně?
Neznámá osvětlená místnost za okenním rámem, ale především samotná silueta mladíka pozorující jiný, pro něho venkovní prostor.
Dívá se někam k nám.
Kdo a kde jsme, co potřebujeme vidět a co vlastně vidíme, co a jak nás vidí ti ostatní?
Dívce u otevřeného okna měkce dopadá na šíji světlo zvenku. I když je zaujatá něčím důležitým či zajímavým, rozhodně to nenaruší modrý klid venkovního světa.
Možná večer dostala kytici, dala ji do vázy a ráno spěchá pryč od toho večera, z toho prostoru pod obrazem.
Mapa vlajících vlasů a rychlý pohyb mladého těla…..
Hotelový pokoj se na chvíli stane intimní zónou……jen do okamžiku než ho host opustí…..
Je dobré si ráno v prvních záblescích slunce se svým partnerem promluvit, třeba o záchraně ohrožených druhů………
Vypnutá televize jako zrcadlo a blízká osoba před ním….Žádný příběh odehrávající se ve chvíli, kdy se televize zapne, nemůže nahradit vzpomínku na blízkého člověka…
Noční silueta plná napětí, postava opřená o zábradlí čelem k horizontu….nechtějme, aby se otočila…..nechtějme, aby romantika tohoto snu skončila pohledem do její tváře……
